Vytisknout

Vrozená hluchota u psů

Zařazeno do Zdraví

 

Vrozená hluchota byla poprvé u psů diagnostikována v roce 1886, a to u plemene dalmatin. Od té doby proběhlo velké množství studií a pozorování, ale příčiny a mechanismy přenosu stále nejsou úplně jasné. Pravděpodobně se jedná o onemocnění polygenní, tedy závislé na dědičnosti více genů. Hluchota je spojována s bílým zbarvením srsti u psů, respektive všech zvířat. Nejedná se ale pouze o bílou barvu coby základní zbarvení psa, ale také o plemena s bílými skvrnami v srsti. V současné době je na seznamu plemen, která prokazatelně postihlo toto onemocnění, více než 80 plemen a jsou průběžně doplňována dalšími. Kromě již zmíněného dalmatina, kterého se to týká nejvíce, může být onemocnění diagnostikováno také u o anglického setra a pointra, bulteriéra, border kolii, šeltii, ale také rotwailera, dobrmana či rhodéského ridgebacka a dalších.

Hluchota, ačkoli je nazývána vrozenou, vzniká až v období vývinu sluchového aparátu u štěňat, tedy kolem 3. - 4. týdne věku. Je způsobena poškozením cév, které vyživují řasinky přeměňující vlnění vzduchu (=zvuk) na elektrické impulzy, které jsou nervem vedeny do mozku. Poškozením této cévnaté vrstvy dochází k zabránění přenosu zvuku do mozku a sluchový aparát je tak nefunkční. Doposud nebylo zjištěno, proč k tomuto procesu dochází. Vzhledem k faktu, že cévy jsou tvořeny stejnými základními buňkami jako melanocyty (buňky produkující pigment a způsobující zbarvení srsti a kůže), vzniká tak asociace mezi výskytem pigmentu a hluchotou. Hluchota tedy souvisí s nedostatkem pigmentu a následnou atrofií některých částí vnitřního ucha (výskyt bílé barvy kůže a srsti je následkem absence pigmentu ve tkáni).

Pes může být postižen unilaterálně či bilaterálně, tedy na jedno či obě uši. Jednostranná hluchota je bez klinického vyšetření nezjistitelná. Jedinec se velmi rychle naučí pracovat s přicházejícími zvuky a reaguje normálně - jako zdravý pes. Oboustranně hluchý pes není schopen reagovat na zvukové podněty, může být lekavý až agresivní, dezorientovaný.

Výzkumy ukazují na jasnou souvislost mezi hluchotou a třemi pigmentovými vlastnostmi, které upozorňují na extrémní výskyt bílé barvy:

  • modrá barva oka
  • v duhovce chybí-li barevná tapeta v jednom či obou očích
  • bílé zbarvení hlavy, respektive jedinec bez výskytu barevných ploten na hlavě.

BAER-modre-okoU asociace s posledním bodem je bych se chtěla zamyslet nad pravděpodobností výskytu u našich plemen. Je logické, že jedinec s plotnami přes obě slecha bude s větší pravděpodobností, ovšem ne stoprocentně, oboustranně slyšící, než-li jedinec s bílými slechy. Naproti tomu výsledky ukazují na fakt, že barva psa neovlivňuje výskyt hluchoty - je jedno, jestli je pes černobílý, oranžovobílý, hnědobílý či jakýkoli jiný. Logicky tedy přijdeme na důvod, proč jsou pointři daleko méně postiženi než angličtí setři - naprostá většina pointerů má barevné plotny přes obě slecha i oči, zatímco většina anglických setrů je spíše stříkaná, protože je toto zbarveníupřednostňováno standardem. Podobně to mají dalmatini, u kterých jsou plotny zcela zakázány. Výskyt oboustranně hluchých dalmatinů se udává v počtu kolem 8%, jednostranně hluchých pak cca 21%. Anglických setrů je třetina až polovina postižených oproti dalmatinům. Přísnými pravidly, kdy jsou do chovu připouštěni pouze oboustranně slyšící jedinci, která nastolil Dalmatin klub ČR, bylo v ČR docíleno snížení výskytu hluchoty o 60% - z 9% neslyšících na 3% a z 21% jednostranně slyšících na 7%, a to v průběhu 13 let.

U některých plemen je zakázáno křížení dvou merle jedinců (tygrovaných), protože křížením dvou jedinců s touto barvou nebo s vlohou pro tuto barvu vzniká až 25% slepých, hluchý a sterilních jedinců, navíc s modrou barvou oka.
Jedná se především o šeltie, border kolie, australské ovčáky či louisianské leopardí psy. Je tedy nutné křížit merle jedince nebo jedince s merle vlohou pouze plášťovými psy.
BAER-modre-oko-1

Jak to s naším pejskem ve skutečnosti je zjistíme plnohodnotně pouze klinickým vyšetřením sluchu - BAER (z anglického Brainstem Auditory Evoked Response). Psovi se v sedaci aplikují jemné jehličkové elektrody pod kůži na hlavu, dostane sluchátka a jsou mu pouštěny signály o intenzitě 90 dB a frekvenci 20 HZ. Elektrodami zjistíme reakci mozku, tedy jestli je sluchový aparát toho kterého ucha v pořádku či nikoli. Vznikne nám pak křivka čítající 5 vln (slyšící ucho) či rovná čára (neslyšící). Štěňátka je možné testovat od šestého týdne věku.

Bohužel se o této problematice velmi málo hovoří. Zahraniční chovatelé testují svá štěňátka nebo potenciálně chovné jedince, ačkoli to třeba není nařízeno klubem. V ČR máme prakticky všechny importované jedince otestované (a všichni jsou oboustranně slyšící). Nevíme ale, jak jsou na tom naše krevní linie. Rozhodně se nedá tvrdit, že se u nás hluchota nevyskytuje. Buďme zodpovědní a testujme! Prvních pár „oveček" už má toto audiometrické vyšetření úspěšně za sebou. Vždy je přednější prevence před řešením následků. Navíc se dá vyšetření zrealizovat současně s rentgenem kyčelních klubů, který svým pejskům necháváme dělat kvůli chovnosti. Zdraví našich psů je to nejdůležitější, na co bychom měli v chovu dbát. Jednostranně hluchého jedince můžeme pohodlně využívat pro výkon práva myslivosti a nic nepoznáme, ale chovat by se na něm nemělo. Zcela hluché štěně neuplatníme ani jako loveckého pomocníka. Hluchý pes je nebezpečný nejen sám sobě, ale i svému okolí!

Testovat své pejsky můžete v ČR na následujících adresách:

Veterinární nemocnice AA-vet s.r.o.
Chmelová 2920/6, 106 00 Praha 10 - Zahradní Město
tel: 271 751 907, 272 652 611, GSM - 604 242789

anebo

Veterinární klinika Jaggy Praha
Reinerova 9, Praha 6 – Řepy, 163 00
tel: 235 097 540, 725 887 107


BAER - záznam křivek z testování:

BAER-krivky






Ing. Lucie Studýnková

Zdroje:
www.jaggy.cz
www.octobersetters.com
www.aavet.cz
www.offa.org
www.catahoulaclub.eu

 

Článek uveřejněn v Klubovém Zpravodaji 1/2012.