Sokoli a angličtí ohaři [VIDEO]

Zařazeno do Výcvik

VIDEO - část 1

VIDEO - část 2

Komentář k filmu Sokoli a angličtí ohaři 2014

Fotografie v úvodu filmu jsou z lovů v Milukově 21.12.2014 a filmové sestřihy z dobře zazvěřených lokalit kolem bažantnice Měnín lesního závodu Židlochovice LČR z lovů 27.-29.12.2014. Lovů se zúčastnili také angličtí ohaři Martina Fadrhonse (3. místo v družstvech na MS lovů s ohaři 2014) a Ing. Jany Votrubové, z vítězného družstva MS 2013. Ve filmu loví sokoli stěhovaví, severští sokoli lovečtí bílá forma a jejich kříženci. Na psy jsou kladeny tyto nároky: dobře hledat spíše pomalejším tempem, pevně vystavovat, přiznávání je velké plus, klid za zvěří pernatou, aport není nutností, ale prospěšný při dohledávce bažanta sraženého do krytiny, kam dravec nemůže, bázlivost po výstřelu nevadí.

Lovy v Židlochovicíh jsou vrcholem lovecké sezóny jednak z důvodu utvrzených loveckých zkušeností a zlepšujících se letových schopností sokolovitých dravců a jednak ze zlepšující se spolupráce anglických ohařů, pomocníků lovu. Lov sokolem z krouživého setkání se prakticky bez dobře hledajícího a pevně vystavujícího psa neobejde. Pernatá zvěř musí být vyhledána a zvednuta v nejvhodnější  okamžik, kdy sokol je v dostatečné výšce 100-300m, otočen k lovecké skupině nebo k vystavujícímu psu. Prakticky každý sokolník má svého psa nebo psy. Lov v zimním období, kdy na polích není krytina, se odehrává na kanálech zarostlých rákosím.  Hledání není tak v prostoru, ale podél kanálů pod větrem a je o to náročnější na disciplínu všech přítomných. Psi hledají ve skupině. Pokud jeden vystaví, psi, kteří nepřiznávají musí být co nejrychleji odvoláni doslova pochytáni a uvázáni. Tam, kde je mnoho zvěře, je lépe hledat jen ve dvou psech, tak jak je vidět ve filmu, protože nevhodné vyražení bažanta zkazí lov - sokol je nízko a nedosáhne potřebnou rychlost pro útočný let nebo daleko, či otočen na jinou stranu, nebo chvíli pronásleduje všudypřítomné holuby. Bažant dobře ví, že na nebi létá sokol a pokud vyrazí sám, pak v ten nejméně vhodný okamžik. Židlochovičtí bažanti jsou v zimních měsících pravidelně prověřováni divokými sokoly stěhovavými nebo rarohy velkými. S těmi se setkáváme každý rok. Pes vystavuje, sokolník zvěř vyráží. Já mám své psy naučené na vyražení na povel. Toto se uplatní tehdy, pokud vystavení je daleko od skupiny lovců. Šetří to kroky. Dále je třeba, aby pokud možno vzlétl jen jeden kus zvěře, proto hledají jen 2 psi a lovecká skupina se chová tiše. Aby zbylo na druhou příležitost. Naopak, když je dravec ve velké výšce 200m a výše, pouští se všichni psi, protože za těchto podmínek již není třeba volit nejvhodnější okamžik pozice sokola, ten  má dost času, aby se srovnal a volným pádem podlétl bažanta a zavěsil se. Toto je také vidět ve filmu.

Psi se koncem sezóny utvrzují v práci, ale mohou se na společných lovech také kazit. Vše je podřízeno vhodnému okamžiku k lovu, a tak když jeden pes vystavuje dlouho a jiný právě přiběhne v momentu potřeby vyražení zvěře, ta je zvednuta bez ohledu na druhého psa. A to není kynologicky dobré. Jakmile je zvěř vyražena z úkrytu, jiní psi, kteří právě nevystavují a neposkytují šanci na další loveckou možnost, se okamžitě odvolají a uvážou, aby nebyla rušena jiná zvěř v kanálu. Velkou chybou je, pokud pes pronásleduje vzlítnuvšího a posléze uloveného bažanta a snaží se aportovat oba. Tento moment může pokazit sokola na dlouho.   Disciplinovanost je zde základem společného lovu tak, aby se dostala řada na ostatní a za celý den při počtu 10-12 sokolů jsou na každého loveckého dravce 2-3 příležitosti. Ve filmu je vidět jak se sokolníci často zaklání a laserem měří výšku sokola. Jsou tací, kteří nedají příležitost k lovu, pokud není sokol 200-300m vysoko. Na tuto výšku sokola bažant již nereaguje a v pocitu relativního bezpečí vzletí do výše a nesnaží se ukrýt v první nejbližší krytině před sebou. Skupina sokolníků volá obvykle „hej“ a naučený sokol, ať je v jakékoliv pozici, se rychle obrací a lovecky reaguje. Volný pád sokola je uchvacující divadlo, získaná rychlost 250km/hod je běžná. Když kolem vás mině sokol ve volném pádu, zahučí to jako vlak – svistot letek, rýdováku a rolniček vjednom. Zatají se vám dech a cítíte jak je člověk proti přírodě malinký. V duchu se hluboce ukloníte a je-li váš sokol úspěšný, končíte lov, sokol je odměněn, nasycen a spokojen. Máte pocit vítězství i hluboké pokory.

Jiří Veselý, Brno