Lov s anglickými ohaři

Zařazeno do Výcvik

význam vlastnosti přiznávání jedinců v praxi

Anglický ohař je vyšlechtěn k práci ve volném prostoru rychlým, systematickým hledáním, respektováním  směru větru,  k nalezení a vystavení zvěře a trpělivému vyčkávání příchodu pána, k práci ve dvojicích nebo skupinách. Podmínkou pravidelného loveckého úspěchu je nerušení vystavujícího psa jiným hledajícím psem. V zemích původu anglického ohaře je párové hledání loveckou praktikou zvyšující pravděpodobnost nalezení tetřívků na skotských vřesovištích nebo koroptví a bažantů v nížinách.

1Obr. 1 Mezi sokolníky je mnoho těch, kteří používají anglické ohaře. Skupinu 10-12 sokolníků lovících se sokoly z krouživého čekání doprovází 5-6 Angličanů, převážně pointrů. Pointr má výhodu v nenáročnosti údržby. Večer špinavý vleze do boudy, ráno vyběhne sněhobílý.

Od roku 1988 užívám k lovům drobné zvěře dvojici pointrů na všech bažantích, zaječích, kachních honech a sokolnických lovech. Tedy 27 let, kromě jednoho. Dovolte, abych se podělil především o názor na význam vlastnosti přiznání vystavujícímu psu.

Za ideálních podmínek jsou vaši Angličani zdatnými pomocníky v lovu drobné zvěře. Rychle hledají, respektují se a doplňují, tzn. dvojice, která spolupracuje je více než 1+1. První najde, vystaví, dychtí, ale čeká a máte nyní dvě dobré možnosti a jednu špatnou:

  1. odvolat druhého hledajícího, aby nerušil. Ale jak to udělat potichu, aby jste neztratili vystavení? Podaří se;
  2. nechat přiznat druhého, doposud hledajícího psa a pomalu k němu dojít a uvázat nebo na volno postupovat k vystavujícímu psu;
  3. anebo nechat doběhnout i druhého, doposud hledající psa, ten vystaví na krátko. Je-li submisivnější, vystaví vzadu, což je lepší případ, nedočkavější se staví k hlavě a pak pomalu oba sklání hlavy směrem ke zvěři a ve velikém nervovém napětí a pocitu konkurence obvykle si vynutí pohyb zvěře a vyrazí za ní. Mluvíme o „ukradeném vystavení“. Pokud je kontakt těsný, může jí dychtivější ulovit, jinak zvěř vzlétá nebo vybíhá obvykle v nejméně vhodný okamžik k lovu. Platí to zejména při lovu se sokoly. Bažant dobře vnímá, co se děje nad ním, jak ve vzduchu, tak na zemi a zpravidla vyletí, když sokol opisuje kruh a letí v tu chvíli dozadu a od nás.

2
Obr. 2 Přiznávající pes vlevo

Pokud je nerušeně vystaveno, přiznáno nebo doposud úspěšně spoluvystaveno a nastal okamžik lovu samotného, volám na psy „hop“ a nemám-li brokovnici v rukou, běžím k nim. Je to jasný signál pro psy, že musí zvednout zvěř, a toto se jim moc líbí. Stejně jako vášnivé přinášení. Berou to jako dokonání lovu, jako odměnu, že se mohou zvěře dotknout, ulovit ji. Se všemi pointry jsem dělal podzimní zkoušky, s posledním ne. Myslel jsem si, že bude pevněji vystavovat, byl jsem zvědav, jaký bude rozdíl. Dnes to nedoporučuji. Pes bez zkoušek častěji vyplivuje zvěř, při přinášení ji pustí z mordy, pokud má příležitost  pronásledovat jinou poraněnou zvěř, ale v podstatě není na první pohled poznat, který zkoušky má, a který ne.

3   4Obr.3 Vystavuje žlutobílý pes                                                               Obr.4 Ukradené vystavení černobílým psem

Je ještě jedna vlastnost Angličanů při lovu, která zvolna zaniká, a to ustalování zvěře. Bývala typická pro setry, spíše než pointry. Když jsem začínal s myslivostí, náš myslivecký hospodář měl anglického setra, který obíhal zvěř a pozvolna ji tlačil na střelce.

  5   6Obr. 5 a 6 Příliš mnoho psů jde do kontaktu se zvěří. Méně příznivá situace. V tu chvíli je třeba vázat přiznávající psy, je-li to vůbec možné.

Myslivost bez psa je poloviční myslivost a se 2 psy je to dvojnásobná starost i radost. K menší starosti a větší radosti významně pomohly elektrické obojky, ovládající oba psy samostatně. Abyste psa nezradili, jde o velmi citlivé používání. Podmínkou je bzučák a pokud psa bzučákem neotočíte pak teprve jemný výboj. Funguje to a vy psa, když po elektrickém výboji přiběhne k vám, jen chválíte. Jste navždy kamarádi, vychovává obojek.

7
Obr.6 Zde se ještě můžeme domnívat, že oba psi vystavují samostatně.

V našem klubu díky zkouškám „sólo“ neprověřujeme dostatečně všechny vlohové vlastnosti, typické pro anglické ohaře. Proto věřím v nové nastavení podmínek chovnosti a systematické prověření psů v hledání ve dvojicích nebo skupině, abychom nezůstali dlužni jedné z dominantních vlastností Angličana – přiznání.

No a pak je třeba se zmínit ještě o zajících. Ti jsou zakázáni celý rok. Pak ale přijde konec listopadu, prosinec a zaječí kolové hony. Psi se jako mávnutím proutku změní a ihned pochopí, že mohou. Rozeznají přesně, jasně a rychle. Jejich duše se tetelí a já se bavím.

Dr. Jiří Veselý, CSc.