Příbuzenská plemenitba a její určování v chovu psů

Zařazeno do Chov

 

Plemenitbu psů řídí poradce chovu, který zodpovídá všem chovatelům za úroveň a kvalitu odchovu. Výsledky chovu závisejí na teoretických vědomostech a praktických zkušenostech poradce, jeho možnostech a ochotě jezdit po výstavách a zkouškách psů, kde má možnost sám posoudit výsledky své práce.

Poradce chovu je jedna osoba, ale mezi chovateli je mnoho dlouholetých a zkušených chovatelů, jejichž znalosti a připomínky není možné opomíjet nebo dokonce podceňovat. Proto si myslím, že klubové členské schůze - besedy ve spádových oblastech jsou nejvhodnějším místem, kde poradce má zdůvodnit svoje záměry v chovu a zároveň provést zhodnocení výsledků dosažených za poslední rok. Prvním nutným předpokladem je osobní účast poradce chovu na těchto besedách a dále korektní dotazy, připomínky a návrhy chovatelů v otevřené a věcné diskusi. Jenom tak je možné kráčet vpřed v chovu psů.

I když poradce chovu plemenitbu řídí, přece jenom není jeho postavení monopolní. Vždy musí doporučit 3 psy, ze kterých si chovatel vybere jednoho psa podle vlastního uvážení. Jsou známy případy, kdy chovatel navštěvuje poradce chovu osobně a chovného psa vybírají společně během dlouhé diskuse o jednotlivých chovných psech. Tato skutečnost rozhodně svědčí o opravdovém zájmu chovatele na kvalitě produkovaného potomstva.

Volný chov realizovaný dnes u některých plemen nepřináší vždy požadované výsledky, protože v plemenářské práci se musí pracovat s celou populací plemene. Je nutné stanovit směr a cíl plemenitby, což sleduje chov řízený. Mnoho literatury a článků v časopisech je věnováno dědičnosti a dědivosti, zabývají se teorii a praxí a správně ukazují na používání progresivních metod plemenitby.

Cílem plemenářské práce v chovu psů je šlechtění - tzn. neustálé zlepšování exteriérových a pracovních vlastností.
Základní dělení plemenitby je následující:

plemenitba-deleni

V chovu psů se používá zásadně čistokrevná plemenitba a to nepříbuzenská nebo příbuzenská. Z hlediska genetických výsledků musíme dnes ale považovat už za křížení páření dvou jedinců stejného plemene, ale různých linií (navzájem si nepříbuzných). Před zařazením psů a fen do chovu provádíme plemenářský výběr - selekci. To znamená, že do chovu se dostanou jedinci, kteří splňují určité podmínky chovnosti stanovené na základě hodnocení exteriéru a výsledků na zkouškách. Chtěl bych zde upozornit na některá fakta. Právo chovat psy má každý člen klubu, pokud jeho jedinec splnil klubem stanovené podmínky. Hodnotit ale chovné jedince a jejich přínos pro kvalitu populace je nutné podle kvality potomstva.

Nejrozšířenější u psů je výběr:

  1. negativní - vylučovací, při kterém se do chovu nezařazují jedinci, kteří nesplňují podmínky chovnosti. Tento způsob je jednoduchý, rychlý, ale plemenářsky málo účinný. Mnoho let se do chovu nezařazují jedinci s vadami chrupu a tyto vady se neustále v populaci plemene vyskytují (podkus, předkus , chudozubost , kryptorchismus ,vady víček ).
  2. pozitivní - plemenný výběr znamená, že se do chovu zařazují (vybírají k vzájemnému páření) dva jedinci nadprůměrní a ti se mezi sebou navzájem připařují za účelem zvýšení kvality potomstva.

Samo o sobě páření dvou nadprůměrných jedinců (šampionů) nemůže přinést nadprůměrné potomstvo. Při tomto způsobu se totiž hlavně používá nepříbuzenská plemenitba anebo hodně vzdálená příbuzenská plemenitba. Nepříbuzenská metoda v chovu psů je metodou plemenitby konzervativní. Nešlechtíme totiž na kvantitativní vlastnosti, které se mohou měřit nebo vážit. Potomstvo vzniklé nepříbuzenskou plemenitbou je silné, zdravé a odolné, ale genotypově a fenotypově různorodé. Proto i při páření dvou nadprůměrných jedinců navzájem si nepříbuzných, nedosahuje potomstvo zdaleka kvality ani jednoho z rodičů. Vlastnosti takových potomků jsou založeny heterogygotně a tím se u potomků z jednoho vrhu objevuje různá úroveň exteriérových a pracovních vlastností. Zpravidla nenajdete mezi sourozenci ve vrhu ani dva jedince, kteří by si byli navzájem podobní. Lidově se dá genetická vyrovnanost u těchto potomků nazvat "každý pes - jiná ves".

Příbuzenská metoda plemenitby je chovatelská metoda progresivní, která se používá za účelem:

  • upevnění exteriérových a pracovních vlastností
  • ustálení dědičnosti
  • zvýšení homozygotnosti

Delším používáním příbuzenské plemenitby dochází ke snížení životaschopnosti, plodnosti, odolnosti vůči nemocem a k oslabení konstituce. Z těchto důvodů je často příbuzenská metoda plemenitby zavrhována. Názory zavrhující příbuzenskou plemenitbu pramení z neznalosti jejího správného využívání a hlavně určování stupně příbuzenské plemenitby. Vrátíme-li se do historie, zjistíme, že opakovanou příbuzenskou plemenitbou vznikl arabský plnokrevník (z jednoho hřebce a čtyř klisen) a dále stejným způsobem vyšlechtili v Anglii bratři Collingově plemeno skotu short - horn.

Při provádění příbuzenské plemenitby je důležité provádět naprosto přísný výběr do chovu. Jakékoliv negativní exteriérové a pracovní vlastnosti jsou příčinou nezařazení nebo vyřazení z chovu. Příbuzenská plemenitba zpravidla končí při dosažení požadovaných vlastností a požadovaného koeficientu homozygotnosti. Jedinec, pes i fena, s vyšším stupněm homozygotnosti a s požadovanou úrovní exteriérových a pracovních vlastností, je při dalším použití k plemenitbě zlepšovatelem, což znamená, že potomstvo nese většinu jeho vlastností. Stejný způsob je nutné zachovat i při zahraničním krytí. Vždy je žádoucí pařit fenu vzniklou příbuzenskou plemenitbou s naprosto cizím psem (top cross), kdy se potomstvo podobá více matce, než dva naprosto cizí a nepříbuzenskou plemenitbou vzniklé jedince, kdy je potomstvo nevyrovnané a nemusí ani zdaleka splnit podmínky chovnosti a pak toto krytí nepřineslo pro chov vůbec nic. Doposud převládá starší způsob hodnocení stupně příbuzenské plemenitby a to je podle volných generací. Je v současné době dost nedokonalý, protože se dá správně použít pouze tehdy, když se v rodokmenu vyskytuje jen jeden společný předek a to ještě nejvíce dvakrát. Pokud je v rodokmenu jeden společný předek nejméně třikrát anebo jsou tam dva společní předci , má se správně použít koeficient příbuzenské plemenitby. Jeho výpočet je na první pohled složitý a nechci se o něm více zmiňovat. Má index Fx a hodnotu od nuly do jedné (0-1). Při tom, pokud je menší než 0,25 jedná se o příbuzenskou plemenitbu vzdálenou, při hodnotě 0,25-0,50 se jedná o příbuzenskou plemenitbu blízkou a při hodnotě větší než 0,50 se jedná o plemenitbu úzkou. Jenom pro zajímavost: když se páří bratr se sestrou, jedná se podle volných generací o příbuzenskou plemenitbu úzkou (žádné volné generace), ale při hodnocení podle koeficientu příbuzenské plemenitby se jedná o příbuzenskou plemenitbu vzdálenou Fx = 0,12. Před zahájením určování stupně příbuzenské plemenitby je nutné, seznámit se s rodokmenem, u psů s průkazem o původu psa, který je ale zároveň i rodokmenem.

Rodokmen - je seznam přímých předků sledovaného zvířete u psů do čtvrté generace. Rodokmen přináší informace o původu psa a jeho rodokmenové hodnotě (odhad plemenné hodnoty zvířete podle exteriérových a pracovních vlastností předků). Rodokmen slouží dále k posuzování příbuzenských vztahů. Plemenářská praxe rozeznává 13 druhů rodokmenů.

V chovu psů je nejužívanějším rodokmenem rodokmen textový, obyčejný, horizontální.

plemenitba-t1

Na tomto rodokmenu je vždy, strana horní otcova a dolní strana matčina. Při určování příbuzenské plemenitby je nutné vždy vyhledat v rodokmenu společného předka- tzn. jednoho psa nebo fenu, kteří jsou uvedeni v rodokmenu 2x a to jednou na straně otce a jednou na straně matky. Tento společný předek se označí některou z uvedených značek:

plemenitba-t2

Pokud jsou v rodokmenu dva společní předci, označí se každý společný předek jinou značkou.

URČOVÁNÍ STUPNĚ PŘÍBUZENSKÉ PLEMENITBY PODLE VOLNÝCH GENERACÍ

Volná generace = generace, která leží mezi generací rodičů sledovaného psa a generací, ve které se nachází společný předek jak na straně otce, tak matky.


ÚZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA
(endogamie/inbreeding) = je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou , nevyskytuje žádná volná generace. Jedná se o páření otce s dcerou, matky se synem a bratra se sestrou.

plemenitba-t3

páří se otec x dcera

Mezi generací rodičů (ve které se zde nachází společný předek A a mezi mezi generací společného předka) mezi 1. ŘP a 2. ŘP se nenachází žádná volná generace

plemenitba-t4

páří se bratr x sestra

Mezi generací rodičů a generací, ve které se nachází společný předek, (mezi 1. ŘP a 2. ŘP) se nenachází žádná volná generace jak na straně otce, tak matky.


BLÍZKÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA (intragamie, inbreeding) je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou nacházejí 1 -2 volné generace. Jedná se o pářící kombinace: bába x vnuk, děd x vnučka, neteř x strýc, teta x synovec, sestřenice x bratranec

plemenitba-t5

páří se děd x vnučka

Mezi generací rodičů a generací společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) leží 1 volná generace na straně matky.

plemenitba-t6

páří se strýc x neteř

Mezi generaci rodičů a generací společného předka na straně otce (mezi 1. ŘP a 2. ŘP) se nevyskytuje žádná volná generace, ale na straně matky se vyskytuje mezi generací rodičů a generaci společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) jedna volná generace.

plemenitba-t7

páří se bratranec x sestřenice

Mezi generací rodičů a generaci společného předka (mezi 1. ŘP a 3. ŘP) se nachází jedna volná generace na straně otce a jedna volná generace na straně matky - čili dvě volné generace.


VZDÁLENÁ PŘÍBUZENSKÁ PLEMENITBA (intergamie, breeding) je plemenitba, při které se v rodokmenu potomka vzniklého příbuzenskou plemenitbou vyskytuje 3 - 5 volných generací.

plemenitba-t8

páří se vlastnice a vlastník

Mezi generaci rodičů a generací společného předka (mezi 1. ŘP a 4. ŘP) se vyskytují dvě volné generace jak na straně otce, tak na straně matky - celkem 4 volné generace.


Pokud se v rodokmenu nachází 6 a více volných generací, jedná se o plemenitbu nepříbuzenskou.






MVDr. Čestmír Šrámek, CSc.



Článek uveřejněn v Klubové zpravodaji 1/2012.